KUBA ŘEKL
Učitelka udává dětem příkazy: "Kuba řekl....." (např. "Kuba řekl: sedněte si".) Děti je plní. Když ale učitelka vynechá "Kuba řekl" a vysloví pouze pokyn "sedněte si", tak nesmí děti zareagovat. Kdo se splete, tak ze hry vypadne. Příkazy jsou na změny poloh a postojů "Kuba řekl:  lehněte si"; "Kuba řekl:  postavte se na 1 nohu"; "Kuba řekl:  klekněte si".....

• obdoba: Šašek řekl;

NA ZAJÍČKA
děti stojí v kruhu, drží se za ruce, chodí dokola, jeden je zajíček sedí uprostřed - děti říkají (zpívají): "Zajíček ve své jamce sedí sám, sedí sám, ubožáčku, co je ti, že nemůžeš skákati? Chutě skoč, chutě skoč a vyskoč! Na koho chceš!" - zajíček si skokem nakonec vybere jednoho, kterého obejme - ten bude další zajíček.

PAN ČÁP ZTRATIL ČEPIČKU
Učitelka i děti říkají říkanku a klapou při tom nataženýma rukama před sebou (představují zobák čápa).
Říkanka zní takto: "Pan Čáp ztratil čepičku, měla barvu barvičku xxxx". Učitelka řekne nějakou barvu, např. žlutou.
Úkolem dětí je co nejrychleji tuhle barvu najít a dotknout se jí (stačí jedním prstem).

• obdoba: Šašek ztratil čepičku; Krtek ztratil čepičku;

NA MEDVĚDA 1.
jedno dítě představuje spícího medvěda a ostatní děti se k němu pomaloučku přibližují, přičemž říkají říkanku:
"Vstávej, méďo, vstávej už, ty tak dlouho spíš, že nás nechytíš?"
Medvěd se probouzí a honí děti, které se běží schovat do vyznačeného domečku. Dítě, které medvěd chytí před domečkem, si vymění roli s medvědem. Do domečku za dětmi medvěd nemůže. Hra se opakuje dle zájmu dětí.

NA KOCOURKA A MYŠ
Určíme kočku a myš. Děti si stoupnou do kruhu, drží se za ruce. Myš je uvniř kruhu, kočka venku. Kočka říká: "Myšičko, myš, pojď ke mně blíž". Myška odpovídá: "Nepůjdu, kocourku, nebo mě sníš!" - na to děti zvednou spojené ruce, myš vyběhne z kruhu a kočka jí honí. Myš se musí rychle opět schovat do domečku (kruhu). Pokud ji kočka chytí, role se mění - vybereme jiné děti.

KRÁL SEDÍ (spí) NA TRŮNU
uprostřed kruhu stojících dětí sedí na židličce Král a má na hlavě papírovou korunu. Během říkanky „Král sedí na trůnu, na hlavě má korunu. Kdo korunu z hlavy sejme, na královský trůn si sedne“,
děti chodí dokola kolem krále a jedno z dítek, na které ukáže p. uč.,  sebere králi korunu. Král musí co nejrychleji dostihnout toho, co mu korunu sebral a zároveň ten, co mu ji sebral, musí co nejrychleji dosedenou na trůn - a stává se králem.

ŠKATULATA HEJBEJTE SE
Po zemi se rozloží kruhy, děti se postaví na jednu stranu herny. Kruhů musí vždy být o kruh méně, než je dětí, pak se řekne: „škatulata hejbejte se“ a děti se snaží výměnou dostat do některého z kruhů. Ten, kdo to nestihne, vypadává (může odstartovat další hru říkankou). Odebíráme kruhy a hrajeme tak dlouho, dokud nezbude jedno dítě - to vyhrává.

NA BAREVNÁ AUTA
Děti drží v rukou kroužek (volant) a běhají volně v prostoru po celé hrací ploše (jezdí jako auta).
Ve středu hrací plochy stojí učitelka a střídavě zvedá a schovává červený a zelený praporek nebo kroužek. Děti při běhu zrakem stále sledují učitelku a pohotově reagují na změny optických signálů:

• vztyčený zelený kroužek - praporek – volný pohyb,
• vztyčený červený kroužek - praporek – zastavit a zůstat stát na místě

NA BAREVNÉ DOMEČKY (GARÁŽE)
Na zem umístíme barevné obruče, pro každé dítě jeden NEBO jeden velký pro skupinku dětí. Ty představují domeček - garáž. Děti si musí zapamatovat, kterou barvu mají.  Na znamení (bubínek, praporek, hudba) se děti rozeběhnou volně po herně a na smluvený signál (bouchnutí) se rychle vracejí do svého (správného) domečku.

• obdoba: na vztyčenou barvu jezdí jenom určené auta, ostatní čekají v domečcích - garážích; barvy přidáváme - i ubíráme

NA VODNÍKA
Děti stojí uvnitř kruhu vytvořeného z lana, který znázorňuje rybník. Uprostřed je vybrané dítě – VODNÍK a děti plavou okolo něj a přitom říkají básničku:
"Děti plavou po rybníku, Každý rychle pospíchá, Koho stačíš náš vodníku Ve vodičce nachytat?"
Při posledním slově se děti snaží dostat co nejrychleji z rybníku ven a vodník se snaží někoho chytit, ten se pak stává vodníkem.

HRA NA MRAZÍKA 1.
Jedno dítě je mrazík, běhá mezi ostatními a dotykem ruky děti zmrazí. Učitelka (nebo jiné dítě) chodí mezi dětmi (s obrázkem sluníčka, stužkou, žlutým šátkem) a koho se dotkne, toho odmrazí. Dítě roztaje a zapojí se znovu do hry.

NA MRAZÍKY 2.
"Honily se 2 (3) mrazíci, honily se po ulici. Ke komu, ke komu? Schováme se k někomu"  - z dětí vybereme 2(3) mrazíky. Všechny děti na říkanku běhají, na povel, který určí učitelka, ke komu se mrazíci schovají (např. k těm, co mají červená tričky, modré tepláky, apod), mrazíci si musí v běhu vyhledat děti podle pokynu a chytit se jich. Z chycených budou noví mrazíci.

MRAZÍCI 3.
2 vybraní Mrazíci volají na děti:
"My jsme dva bratři, zmrzlí jak se patří"
1. říká: "Já mam nos červený", 2. říká: "já do modra zbarvený".
Děti odpoví: "my se mrazu nebojíme, běháme a dovádíme" a běží vstříc mrazíkům, koho se mrazík dotkne ten "zmrzne".

NA ZAMRZLÉ VAJÍČKO
Děti si sednou do kruhu, schoulí hlavu dovnitř. Po obvodu chodí dítě s lehkým předmětem v ruce (např. šátek), po chvilce ho jemně položí za vybrané dítě. ten, kdo dostal šátek za záda, musí zareagovat. Začnou se honit, na prázdné místo zaklekne rychlejší z nich. Ten, kdo nezareagoval na předmět na zádech, se stává „zamrzlým vajíčkem".

NA VRABCE A HLÍDAČE
Na koberci (v herně) vymezíme prostor pro hlídače, použijeme obruč, lano nebo nakreslíme na podlahu kruh. Hlídač sedí v kruhu, má zavřené oči, předstírá spánek. Ostatní děti napodobují vrabce, poskakují okolo kruhu, říkají říkanku a předstírají zobání zrní:
"Hlídač usnul na lavici, všichni vrabci na silnici. Až se zrní nazobáme, na hlídače zavoláme: Hlídači, vstávej!""
Hlídač na slovo "vstávej" vyskočí a honí děti. Děti v roli hlídače střídáme.

NA ČERTÍKA BERTÍKA
Děti si sednou do kruhu. Po obvodu chodí dítě (ČERT) s lehkým předmětem v ruce (např. plyšák myši). Děti se ptají "čertíku, Bertíku, co to neseš v pytlíku?". Čert odpovídá: "je to myš, malá myš, snad se hochu nebojíš?" a po chvilce jemně položí předmět (myš) za vybrané dítě. Ten, kdo dostal myš za záda, musí zareagovat. Začne čerta honit, ale ten musí zasednout jeho prázdné místo. Ten, kdo získal myš, se stává „čertem" a hra se opakuje.

VŠICHNI DOMŮ
Děti se volně procházejí ve vyznačeném prostoru. Na povel učitelky "všichni domů"  děti běží do určeného domečku.

NA OVEČKY A VLKA
Děti – ovečky stojí na jedné straně za vyznačenou čarou. Dítě nebo učitelka stojí proti nim – ovčí máma. Vlk stojí stranou.
Maminka říká: „Ovečky, ovečky, pojďte domů“.
Ovečky odpovídají: „Nepůjdeme“.
Maminka: „Proč?“
Ovečky: „Pro vlka“
Maminka: „Kde je vlk?“.
Ovečky: „Číhá na nás.“
Maminka říká: „Ovečky, ovečky, nebojte se!“.
Nato se ovečky rozběhnou k mamince a zároveň vyběhne vlk a ovečky chytá. Hru můžeme opakovat tak dlouho, dokud nejsou všechny ovečky chyceny. Poslední chycená ovečka se stává vlkem. Ovečky i vlk musí stát za vyznačenou čarou.

DOBRÝ DEN, POJĎTE VEN
Děti stojí v kruhu čelem dovnitř. Jedno dítě obchází kruh zvenčí. Někomu zaklepe na rameno a řekne: „Dobrý den, pojďte ven!“. To je povel pro vyběhnutí a začíná honička, běhá se v jednom směru a ten co klepal se musí zařadit na kamarádovo místo. Ten pak chodí a klepe.

NA ZVONÍKA
Určené dítě je zvoník. Ostatní děti mají své domky (kroužky,…).
Zvoník svolává děti tím, že ten, u koho zazvoní, se za něj zařadí, když jsou všechny děti v zástupu, zavede je zvoník dál od domova, silně zazvoní, načež se děti rozběhnou k domovům.
Zvoník se také snaží dostihnout některého z domečků. Na koho nezbude místo, je zvoníkem.

VYVOLÁVANÁ S MÍČEM
Hra je založena na házení a chytání míče v kruhu, což je pro malé děti ještě velmi obtížné. Hází proto učitelka, která je uprostřed kruhu, nebo starší dítě. Postupně přidáváme k hodu i jméno dítěte, kterému je míč určen. Později volí učitelka různé směry hodu (např. hodí dítěti, to míč vrátí, učitelka se otočí a hodí jinému naproti). Další variantou je uhodit míčem do země, vyvolat jméno dítěte, poodstoupit a nechat dítě, aby samo míč chytilo. Pro různě staré děti je možné varianty kombinovat.

NA SOCHY
Děti běhají volně v prostoru v rytmu hudby, klavíru nebo jiného nástroje. Prudší úder znamená, že se děti zastaví a vytvoří nějaký postoj - sochu. Snaží se nepohnout. Na pokyn klavíru se začnou znovu pohybovat. Je možné běh prostřídat s jiným druhem pohybu nebo akcelerovaným během.

UVÍJÍME VĚNEČEK
Písnička: „Uvíjíme věneček, ze všech našich kytiček, zapleteme do věnečku kvítek, lístek i větvičku. Jaké jméno máš? … Tak pojď mezi nás“ - hru začíná učitelka a po vyslovení květin vybraných dětí se děti zapojí do řetezu a společně zpívají a vybírají další děti

ČERTÍ ŘETEZ
Jeden zvolený čert honí ostatní děti a koho se dotkne, ten se přidá k řetězu chycených čertů a honí společně ostatní dosud volné děti.

ČERTÍ TANEČEK
hraje hudba, čerti tancují,  na stopnutí hudby musí čerti znehybnět. Kdo nestihne zastavit včas - vypadává z kola

NA SLEPIČKY
Učitelka odříkává říkanku: Slepičky, slepičky, běžte spát, vždyť musíte ráno brzo vstát " - děti si lehnou skrčmo na bříško, nekoukají se, učitelka jedno dítě přikryje dekou, děti po zakokrhání (kohout budí slepičky) hádají, kdo je schovaná slepička, kdo chybí - výměna rolí.

KTERÝ DRAK CHYBÍ?
"Pozor, děti, letí mrak, schoval se nám do něj drak".  KDO TO JE?; - děti leží skrčmo na bříšku, nekoukají se, učitelka jedno dítě přikryje dekou, na zvolání „KTERÝ DRAK CHYBÍ?“; hádají, kdo je schovaný drak, kdo chybí - výměna rolí

TIŠE, TIŠE JEŽEK SPÍ 1.
jedno dítě představuje ježka (nebo jiné zvířátko), spí uprostřed kruhu, děti odříkávají potichu říkanku: "Tiše, tiše, ježek spí, kdo ho vzbudí, toho sní" a chodí polehoučku dokolečka. Pak společně zavolají: "Ježku!".  Spící ježek vyskočí (může honit děti - koho chytí, bude ježek. Role dětí několikrát vystřídáme.

NA JEŽKA 2.
"Tiše, tiše, ježek spí, ať ho nikdo nevzbudí" - děti stojí v kruhu a drží se za ruce a postupují směrem do středu kruhu k ježkovi.
"Já mám doma ovci, můžu dupat jak chci" - děti stojí a tleskají do rytmu.
"Já mám doma berana, můžu dupat do rána" – postupují směrem ze střed kruhu a dupou.
"Ježku, vstávej!"
Ježek vstane a snaží se chytnout některé z dětí, které se snaží před ježkem uprchnout do předem vyhrazeného prostoru. koho chytí, stává se ježkem.

NA JEŽKA 3.
Jedno dítě (nebo polovina dětí) představuje ježka, leze po čtyřech, ostatní děti říkají říkanku:
"Leze ježek v lese, jablíčka si domů nese. Děti v lese běhají, ježka všude hledají."
Ježek (ježkové) naznačuje rukama píchání do všech stran: „Já se chytit nenechám!“ a začne honička- děti si musí chytit ježka.
Doporučujeme ježky označit buď čepičkou, páskem, čelenkou - aby chytači věděli, koho mají chytat a nepletli se. Kdo si ježka chytí, vymění si s ním roli.

NA TYGRA A MYŠ (obdoba na Palečka a Obra)
děti sedí v kruhu těsně vedle sebe a podávají si velký (tygr) a malý (myška) míč v kruhu - tygr honí myšku. Velký míč nesmí chytit (dohnat) malý míč.

NA BAREVNÁ JABLÍČKA
4 barevné obruče představují 4 košíčky, děti si zvolí, jakou barvu chtějí mít jako jablíčko a sednou si do správného košíčku. Na signál (barevný praporek, destičku) vybíhají ze svých košíčků, běhají ve volném prostoru a sledují, kdy se mají vrátit zpět (kdy jim zmizí jejich signál)

ŽABÍ ZÁVODY
Z balančních čoček vytvoříme 2 dráhy – start a cíl. Úkolem dětí (ve dvou družstvech) je doskákat ze startovní čočky do cíle jako žába. Na cílovou čočku musí každé dítě skočit jako žába na kámen. Po vystřídání všech dětí vyhrává nejrychlejší družstvo.

ŽIDLIČKOVÁ
Židličky uspořádáme do kruhu, tak, aby sedací část směřovala směrem ven.  Děti utvoří kruh a po spuštění magnetofonu chodí dokola kolem židliček, běhají, plazí se nebo napodobují různá zvířátka dle pokynů učitelky. Jakmile nahrávka přestane hrát (uč. stopne.), musí děti co nejrychleji zaujmout místo na kterékoliv židličce. Na koho židlička nezbude, vypadává ze hry a fandí ostatním hráčům. Po každém kole se přitom musí odejmout vždy jedna židlička tak, aby počet dětí byl vždy o jedno větší než počet židliček. Vyhrává ten hráč, který si na poslední židličku sedne za výše stanovených podmínek.

ZLATÁ BRÁNA
Vybrané dvojice dětí si stoupnou proti sobě a zvednuté ruce propojí tak, aby vznikla brána. Ostatní děti prochází v zástupu bránou, mohou se držet za ruce a při dokončení říkanky brána spadne a tím v ní zůstane uvězněno jedno dítě. To se stává účastníkem brány (vystřídá jedno dítě tvořící doposud bránu) a říkanka se opakuje: „Zlatá brána, otevřená, zlatým klíčem, odemčená, kdo do ní vejde, tomu hlava sejde, ať je to ten nebo ten, praštíme ho koštětem“.

NA KOMINÍKY
Utvoříme 2 družstva dětí, které stojí ve družstvu těsně za sebou, mají rozkročené nohy, aby vznikl "komín"
Učitelka se ptá: "kominíku, kominíku, máš komíny čisté"
Poslední dítě ve družstvu (nebo první - jak si zvolíme) odpoví: "podívám se, není to tak jisté"  a musí prolézt komínem z rozkročených nohou po délce celého družstva. Pak se postaví - zařadí buď jako první nebo nakonec. Hra se opakuje do vystřídání všech dětí ve družstvech.
Hra se může hrát i závodivou formou, které družstvo bude mít dřív komín vyčištěný.
obdoba: komínem se může posílat míč

NA RYBIČKY A RYBÁŘE 1.
Děti (rybičky) sedí ve dřepu (na koberci, značkách, v kroužcích). Rybář chodí mezi nimi se slovy: "Já jsem rybář, kdo je víc? Nechytil jsem včera nic. Dnes si chytím rybičku bez udice, bez háčku.”
Rybář pohlazením chytá rybičky, které se řadí za rybáře (vytvoří řetěz - síť)
Na slova: "Běžte rybičky domů!” běží děti zpět na své místo. Vyměníme role

NA RYBÁŘE A RYBIČKY 2.
jedno dítě je  rybář a postaví se na jednu stranu herní plochy. Ostatní děti jsou rybičky a jsou na druhé straně. Rybář zvolá: "Rybičky, rybičky, rybáři jedou!" a rozběhne se směrem k rybičkám, nesmí se vracet. Má za úkol během cesty na druhou stranu plácnutím pochytat co nejvíc rybiček. Když doběhne na druhou stranu, první kolo končí a jím pochytané rybičky s ním na druhé kolo vytvoří síť. To znamená, že se chytí za ruce a děti na obou koncích mají za úkol plácnutím opět pochytat co nejvíce rybiček. Vyhrává ta rybička, která zůstane sama volná a v další hře se stává rybářem.

NA PEŠKA
Děti sedí v kruhu, hlavy na kolena, zavřou oči a rukama obepnou skrčené nohy. Zvolené dítě Pešek bude chodit kolem ostatních dětí s obuškem a říkat říkanku: „Chodí Pešek okolo, nekoukej se na něho, kdo se na něj koukne, toho Pešek bouchne!“
Vybere si jedno dítě, které lehce plácne po zádech obuškem a nechá mu obušek za zády. Zvolený musí zvednout obušek, dohonit utíkajícího Peška a plácnout ho s ním, dřív než doběhne k volnému místu a sedne si na něj. Pokud ho zvolený hráč nedohoní, dělá Peška on. Hra může pokračovat, aby se všichni prostřídali.

40

NA BUBLINU
Děti stojí čelem do kruhu těsně vedle sebe, drží se za ruce. Při slovech: „Velká novina, přiletěla bublina" děti zvětšují kroužek chůzí vzad. Chůzí bokem po kruhu stále zvětšují kruh v rytmu dalších slov: "Bublinu si nafukujem, přitom pěkně vykračujem".

Děti se zastaví, pustí se a otáčejí kolem vlastní osy, paže ve vzpažení zevnitř, pohled vzhůru: „Dívejte se děti, jak bublina letí! Letí, letí, otáčí se - prásk!". Na poslední slovo děti tlesknou nad hlavou a skočí do vzporu dřepmo.

SIGNÁL KÁŽE 1.
domluvíme si s dětmi zvukový signál (1 rána do bubínku = udělej dvojici, 2 rány = trojici, 3 rány = čtveřici) – děti běhají po třídě a na základě signálu mění polohy a postoje (obměny signálů – sedy, dřepy, lehy;)

KOUZELNÝ SIGNÁL 2.
 (reagovat na pokyn a změnu) - kouzelná hůlka přemění děti na zvířátka (nápodoba pohybu)promění děti ve stejná zvířátka - čápi na jedné noze, žáby co skáčou, pejskové na čtyřech, apod.

HONZO, VSTÁVEJ
Děti stojí v řadě vedle sebe a jedno dítě (nebo paní učitelka), stojí před nimi a říká: "Honzo, vstávej!" Ostatní se ptají " Kolik je hodin?" a mluvčí řekne např. "2 mravenčí" (tak děti musí udělat dva pidi krůčky) nebo o 3 sloní (tak musí udělat tři veliké kroky), nebo "3 žabí“ (skáčou jako žába) a tak se pohyb určuje např. podle zvířat. Kdo se dostane první k tomu, kdo mluví, vyhrává a může určovat kroky.

NA MYČKU AUT
Několik dětí utvoří proti sobě dvojice, vytvoří myčku, ruce jsou kartáče, ostatní projíždějí lezením po 4 a myčka myje auta (drbáním na zádech) „myjeme auto“ - kontaktní hra s výměnou rolí. Možno i ve dvojicích s výměnou rolí.

NA VITAMÍN A BACIL
Hra s předáváním míčů v kruhu za sebou - míček vitamínek honí míček bacila (obdoba hry Na Palečka a Obra). Děti sedí v kruhu vedle sebe a  na povel posílají míč po obvodu kruhu stejným směrem. Malý míč má dohonit větší. Když malý míč dohoní větší, hra končí. Lze změnit směr podávání a můžou se honit opačně. Možno hrát i jako honičku (míčků)

NA KRÁLE 2.
1 dítě je král - děti se pohybují v zástupu za vybraným králem. Král se pohybuje se (chodí, běží, skáče, provádí kachní chůzi apod.) po prostoru. Poddaní = ostatní děti- sledují krále v zástupu za ním a provádějí stejný pohyb jako on. Kdykoli se však král otočí, poddaní musí vzdát králi čest předem stanoveným postojem či polohou (dřep, úklon, leh na břiše apod.).

KOLO, KOLO MLÝNSKÝ
zpíváme: "Kolo, kolo mlýnský, za čtyři rýnský, kolo se nám polámalo, mnoho škody nadělalo, udělalo
bác! Vezmeme si hoblík, pilku, budem si hrát ještě chvilku. Až to kolo spravíme, ták se zatočíme. Doprava, doleva, už jsou kola spravena!"
V kruhu se držíme za ruce a jdeme jedním směrem- kolo se točí. Na "bác" si dřepneme. Rukama znázorňujeme opravování polámaného kola -  „ŘÍZY, ŘÍZY“, pěstí ťukáme do pěsti, vyskočíme a otočíme se dokola.

VŠECHNO LÍTÁ, CO PEŘÍ MÁ
Děti stojí a učitelka říká: "Všechno lítá, co peří má". A řekne nějaké slovo. Třeba "holub lítá!" Pokud zvolená věc skutečně lítá, musí děti ruce zvednout nahoru. Pokud nelítá, zůstávají ruce dole. Kdo to poplete, vypadává.

NA LEPIDLO
Učitelka říká říkanku: "Lepidlo se vylilo, „ramenem“ nás slepilo" - děti běhají (chodí) volně po prostoru, na signál a pokyn učitelky se musí k sobě přilepit určenou částí těla (kolenem, ramenem, zadečkem, chodidlem, čelem, apod.)

NA VLAŠTOVKY
děti běhají po tělocvičně (hraje hudba), uprostřed je natažené lano - rovně jako drát. Jakmile hudba ztichne, děti se co nejrychleji musí seřadit a vyrovnat na lano jako vlaštovičky na drátech.

NA SOCHY 1.
Mezi dětmi vybereme prodávajícího a zákazníka. Ostatní vytvoří sochy. Když přijde zákazník, prodávající mu ukazuje sochy. Pustíme hudbu a sochy začnou tancovat. Když hudba zmlkne, sochy zase zkamení. Zákazník si vybere sochu, která se mu nejvíc líbí v pohybu i v kamenném stavu. V této zvláštní galerii se však neplatí penězi, zákazník nabídne různé služby - zazpívá, zacvičí, předvede scénku, poví vtip, uklidí místnost apod.
Základem těchto cvičení je vytvoření určitého postoje, který vzniká buď z vnitřní představy (jsem veselá socha, smutná, rozčílená, uražená..

NA SOCHY 2.
na hudbu, bubínek děti běhají, poskakují po prostoru. Na jiný signál (předem vybraný - např. silné bouchnutí do bubínku) se musí děti zastavit- zkamenět a zaujmout jakoukoliv polohu sochy a nehýbat se.